Nejvýše položené místo lesní správy se nachází v Bílých Karpatech na Velké Javořině (970 m. n. m.), dalšími významnými vrcholy jsou ve Vizovických vrších Klášťov a ve výběžku pohoří Javorníky Makyta. Naopak nejnižším místem lesní správy je revír Uherský Brod nedaleko řeky Moravy u Uherského Hradiště s nadmořskou výškou pod 200 m n.m..

Bílé Karpaty a jejich podhůří patří k západním výběžkům karpatského flyšového pásma s často se střídajícími vrstvami pískovců a jílovců. Při zvodnění těchto vrstev (dlouhotrvající deště, jarní tání sněhu) dochází k sesuvům půdy. Jeden z největších sesuvů půdy v České republice také částečně zasáhl lesní porosty ve správě Lesů ČR u města Brumov-Bylnice. Sesuvy se nepravidelně vyskytují po celém území Bílých Karpat. Za zmínku jistě stojí výskyt tzv. pěnovcových pramenišť. Jedná se o prameniště s vysokým obsahem vápníku ve vodě, který vytváří na předmětech bílou krustu vysráženého uhličitanu vápenatého. Půdní podmínky jsou závislé na geologickém podloží a v souhrnu lze označit půdy na LS za bohaté (označované jako kambizem), vytvářející stanoviště s optimálními podmínkami pro pěstování listnatých (bukových) porostů.

Lesní vegetační stupně (LVS) vypovídají o pestrosti lesních společenstvech. Na LS Luhačovice převažuje 3. – 4. LVS, s hlavní dřevinou bukem. Okrajově, v nejnižších oblastech je vylišen 1. a 2. LVS (dubový a bukodubový) a v nejvyšších partiích je 5 LVS (jedlobukový). Jedná se převážně o oblast mírně teplou s průměrnou teplotou 6 – 9°C s průměrným ročním úhrnem srážek od 600 mm do 1100 mm v nejvyšších polohách. Přírodní podmínky lesnicky můžeme označit jako hospodářství živných stanovišť středních poloh, případně vyšších poloh v menší míře jako hospodářství exponovaných stanovišť středních poloh. Ostatní hospodářské soubory se na lesní správě vyskytují spíše výjimečně se zastoupením do 5%. Na lesní správě převažují listnaté (smíšené) porosty, proto je působení škůdců a dalších škodlivých činitelů na les omezeno. Smrkové porosty jsou poněkud náchylnější na klimatické extrémy (vítr, námraza, těžký mokrý sníh a v posledních letech také sucho) s následným ohrožením podkorním hmyzem (tzv. kůrovci – lýkožrout smrkový (Ips typohraphus) a lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus)).

K zachování potřebné biologické různorodosti pro reprodukci lesních dřevin byly zřízeny v nejkvalitnějších lesních porostech genové základny pro dřevinu dub zimní, buk lesní, javor klen a jasan ztepilý.